Miluji, když mě tvá ospalá ústa po ránu líbají.

Miluji, když ležíš vedle mě a venku vysvítá slunce a já mám pocit, že nebesa ohlašují příchod dalšího společného dne.

Miluji, když je tvá kůže z rána rozehřátá a já ji mohu zchladit svými polibky.

Miluji, když si nahý a já mohu přivonět k tvému falu, jehož vůně se mísí s vůní divokých keřů, pak cítím skrze tebe spojení s matkou přírodou – úrodnou a divokou.

Miluji, když tvé bosé nohy chodí po podlaze a nosí tvé urostlé tělo, na které se ráda s obdivem dívám.

Miluji tvé malé znamínka na kůži, připomínají mi, že se známe stovky let a že si tady byl, jsi a budeš a stejně tak i já.

Miluji tvé ochlupení po těle, protože je symbolem divokosti a mužnosti.

Miluji, když večer vcházíš a tvá esence vůně těla se vetře do mé kůže a já pak, když ráno zase odcházíš do práce a já mohu najít tvé stopy na mé kůži.

Miluji uléhat na tvou hruď a slyšet jak ti tluče srdce, jak zpívá píseň o nás, o naší víře a lásce a jak, když k němu přiložím své srdce, tak spolu ladí, neboť zpívají společnou píseň a jejich dvojhlas jde napříč věky, tóny doléhají až k samotnému počátku stvoření, kde nebyla smrt ani narození – jen jednota, kterou můžeme nalézt v odlesku našich očí, když se navzájem zrcadlí.

Miluji, když tvé rozespalé tělo v noci hledá to mé a poté se zezadu přitiskne a staneme se jedním.

Miluji, když mě ze spánku pohladíš po mých spících, rozčechraných vlasech.

Miluji, když tě můžu prostě a jednoduše milovat.

Miluji, když jakýmkoliv gestem či slovem křičíš do světa, že jsem tvou ženou.

Miluji si doprřávat rozkoš tvého těla, dotýkat se tvých ramenou, dívat se na tvé svaly.

Miluji, tvůj vztyčený penis, který se leskne na špičce kapkami rozkoše, jež rezonují s mým vlhkým klínem.

Miluji, když mi při orgasmu šeptáš: miluji tě.

Vím, že jsme tu už spolu byli mnohokrát a rodíme se znovu a znovu, abychom opět mohli svá srdce, těla i duše spojit v jeden život, který nikde nezačíná a nikde nekončí.

– píseň milujícího srdce.

text: Jana Němečková