Muž by bez ženy nevyrostl. A žena by bez muže neporodila. Muž a žena se vzájemně doplňují a bezpochyby potřebují.

Bohužel v naší křesťanské kultuře, kterou jsme všichni významně ovlivněni, chybí zdroje k tomu, aby naše vztahy byly podporovány a zdravý růst mezi ženou a mužem vyživován. Proto ještě mnoho z nás nepochopilo, jak moc je důležité se společně ve vztahu rozvíjet a růst. A tak se buď nerozvíjíme vůbec, nebo máme potřebu se rozvíjet individuálně sami. Většina z nás žije ve vztahu, a přesto na různé semináře, kurzy a terapie chodíme sami. A v tom vnímám něco nezdravého pro naši společnou lásku. Nemusíme chodit daleko pro jednu z odpovědí na otázku, proč tomu tak nejspíš je? Stačí se podívat na model naší prvotní, posvátné rodiny. Josef a Marie žili v kamarádském vztahu bez mileneckého spojení. Marie počala a porodila dítě bez pohlavního styku skrze Ducha svatého. Josef se stal náhradním otcem a přijal Ježíše za vlastního syna. Ježíš jakožto mladý muž byl spíše samotář na své vlastní cestě, který ženu ke svému růstu ani životu nepotřeboval. Jediné ženě, které důvěřoval byla jeho matka. Tento archetypální model partnerství a rodiny je nám tisíce let předáván. Také vám v tom něco podstatného chybí?

Nedivím se většině mužů, že tuto cestu podvědomě následují. Že je pro ně těžké odpoutat se i v dospělém věku od své matky a přirozeně s úctou a důvěrou její místo uvolnit pro svou ženu. Odevzdat se jí a skutečně v hloubce své duše propojit a sjednotit. Zrovna tak, jako my ženy potřebujeme opustit nezdravou křesťanskou verzi Marie, která si neužívá své pohlavní zralosti, vášně a plní pouze roli matky, do které ve vztazích tak často my ženy padáme. Vliv křesťanství má nesmírnou moc a vliv na každého z nás. Avšak nezoufejme. Život nám přeje. Nacházíme se v čase hojnosti, ale také znovuobjevování moudrosti, která v každém z nás dříme již odpradávna. Je čas, aby se muži více uvolnili do své ženské spirituální esence a začali se znovu od svých žen ve vztahu učit. Znovu začali naslouchat ženským příběhům a moudrosti a neměli strach se ve vztahu ženě odevzdat a nechat se jí inspirovat. Ženy se také potřebují skrze svůj vztah učit většímu uvolnění do své ženské esence a plynout ve svém těle, důvěřovat a přijímat božské dary svého muže.

Je velmi důležité, abychom ve svých vztazích i duších usilovali o rovnováhu mezi mužem a ženou, mezi mužskostí a ženskostí. Jen tak se můžeme skutečně něco v našich vztazích a životech naučit, pochopit a následně změnit. Tato změna má samozřejmě velmi pozitivní vliv i na naše děti a rodiny. Neboť v rodinách je opravdová síla, která může skutečně začít svět měnit.

Vztah je vždy našim zrcadlem a nezáleží na délce jeho trvání. Náš partner je vždy zrcadlem toho, co skutečně nosíme uvnitř, i když si to mnohdy neuvědomujeme. Podívejte se, kdo jste v tomto zrcadle, a pokud se vám nelíbí váš odraz, tak se zastavte a hledejte v sobě, postavte se sobě vzájemně v tváří tvář a hledejte společně svou vlastní i vzájemnou krásu, božství a radost. Hledejte a učte se to skrze váš vztah, skrze jeden druhého. Naučte se společně růst v lásce a v důvěře. Váš intimní vztah vám nabízí tu nejvýživnější půdu k růstu. Když přijmete fakt, že váš partner je jediný člověk, který je vám tak blízko jako nikdo jiný, otevře se vám jedna z cest k Bohu. Ve vztahu jste si tak blízko, že si můžete vzájemně poskytnout daleko větší soucit, podporu a lásku, než s kýmkoliv jiným.

Společný, partnerský růst je mnohem rychlejší a hlubší, než když jdete stejnou cestu osobního rozvoje sami.

Společný růst vám umožňuje jít do větší hloubky, více na tělo do nejhlubší intimity a to váš vztah bude činit mocnějším a větším. Začněte vaše problémy a krize proměňovat v příležitost potkat se a společnou silou je přetavit v ještě větší lásku. Hluboko uvnitř sebe věřím, že intuitivně všichni cítíme, že náš partnerský prostor nabízí velký potenciál k osobnímu i společnému růstu. Že splnění základního faktu, že mužské a ženské patří k sobě a má mnohem větší přesah, než který většina z nás žije.

Pro ty, kteří jsou duchovní hledači, je partnerský vztah výborná zkušenost a cesta. Vztah je jako živý organismus, který se stále vyvíjí a mění, který nám nabízí možnost prozkoumat život a duchovně se probouzet. Vztahy tu nejsou jen od toho, aby nás dělali šťastnými, ale aby nás probouzely.

Když muž a žena v partnerském vztahu mají vzájemně odvahu otevřít svá srdce všem zákoutím duše, vytvoří tak jejich vzájemná láska bezpečný prostor pro všechna zranění. V tu chvíli jejich společná cesta vede k Bohu a jejich vztah je požehnán darem moudrosti.

Mějte touhu jít hledat a objevovat tuto božskou moudrost skrze váš vztah a nedovolte, aby vaše láska na tomto světě bloudila bez cíle.

My jdeme spolu a totéž ze srdce přejeme vám Jana a Václav Němečkovi!

Žijeme v duálním světě, kde každá energie má dva póly. A tak výjimkou není ani mužsko-ženská polarita, kterou jsme neustále tak silně všichni přitahováni. Jsou to dvě polarity jedné energie. Přesto se velmi často ptáme, kdo je žena a kdo muž?

Ráda polaritu mezi mužem a ženou symbolicky přirovnávám k oštěpu, jako k mužskému principu a ke štítu, jako k ženskému principu. Dnes ale použiji přirovnání jiné. Představím si ženu jako řeku, která teče, plyne, rozpíná se a je měkká. A muže jako břeh oné řeky, který drží pevné a bezpečné hranice, které jí umožňují téct klidně, ale i prudce, zrovna tak jak potřebuje a jak ji je v tu chvíli přirozené.

Dovednost udržet toto spojení je uměním milovat. Často se ale setkávám s tím, že žena vedle svého muže nemůže jako řeka téct, postrádá onen bezpečný břeh, zdolává překážku za překážkou, nebo vyplňuje místa propadlin a chybějících břehů. A tím se rozpíná do míst, kde ona sama už neví, kde začíná a končí. A tak se cítí nejistě a zmateně. Mnohdy panikaří a volá o pomoc všemi různými způsoby. Od křiku, mlčení až třeba po vyhrožování.

Naopak muž je mnohdy vyděšen z toho, jak žena-řeka může v jednu chvíli téct tak klidně, konejšit ho na svých mírumilovných vlnkách a v dalším okamžiku změnit se v bouři, která před sebou mete vše, co ji přijde do cesty. A tak se muž cítí zmatený a povolí své břehy v dobré víře umožnit řece téct, kam potřebuje. Žena ztrácí pocit bezpečí z chybějících břehů a přichází okamžik, který všichni moc dobře známe – nesoulad, disharmonie a zmatek.

V tu chvíli se většinou oba dva nachází na stejném místě. Tím místem je totální zmatek, který začne aktivovat další pocity a spouští se začarované kolečko všeho a ničeho. Začneme se zaměřovat a řešit obsah, nikoliv  podstatu. Někdy utečeme, neboť nemáme ani sílu ani odvahu ponořit se do hloubky svého vlastního zmatku, natož zmatku našeho partnera. Všechny tyto pocity začnou aktivovat stará zranění v nás samotných, která jsou v našich tělech velmi hluboce zakořeněná. Mnozí z nás nemají často kapacitu, ani nástroje k tomu, jak si tato zranění uvědomit, neboť nás nikdo neučil zpětně reflektovat, jak se cítíme v těle, co se s námi děje a jak se prožíváme v každodennosti života a už vůbec ne o tom mluvit. Ze školy jsme většinou učeni jít jen směrem vpřed a soustředit se na výkon, nejlépe bez škobrtnutí a chyb. Neboť pak přichází trest, napomenutí nebo ukazujíci prst, který jasně symbolizuje, že někam nezapadáme, protože nejsme tak snaživí a dobří, jako ti ostatní. Vnímáte to napětí, které se možná nyní odehrává ve vašem těle? Možná cítíte stejně jako já na své hrudi tu tíhu a smutek. Je mnoho takových vzorců v naši duši, ke kterým jsme byli cvičeni jako psi. A právě ve vztazích se často k tomuto naučenému chování nebo reakcím uchylujeme a ztrácíme.

Domnívám se, že v hloubi našich srdcí většina z nás netouží po dokonalých mužích, nebo ženách a dokonce ani po dokonalých vztazích. To po čem skutečně toužíme, je, abychom jsme se cítili ve vztazích bezpečně. Aby jsme si mohli dovolit být skutečně ve svých srdcích a tím žít to, co autenticky potřebujeme. Věřím, že naše srdce, naše pravé vnitřní bytí, vždy hledá osobu, která nám nejlépe pomůže v našem hledání pravdy. Mužsko-ženský kruh takový prostor nabízí. Zde se můžete ukázat takoví, jací jste. Ne ve své dokonalosti, ale celistvosti. Je to čas, kde můžete být možná poprvé v životě skutečně viděni, slyšeni a přijímáni bez posuzování, odmítání a zesměšňování. Kde v bezpečí a klidu můžete odložit své masky a nechat tak spatřit svou skutečnou tvář. Kde nemusíte své tělo halit do drahých šatů, aby jste zakryli svou přirozenost a prostotu těla.

Mužsko-ženský kruh pro nás tvoří respektující prostor, díky němu se můžou uzdravovat naše zraněné části. Ty části, které možná ještě nikdy nebyly skutečně viděny ani slyšeny.

Souzním s touto moudrou myšlenkou a vizí našich předků, že muži a ženy by měli mít místo, které umožňuje setkávat se, kde můžeme znovu objevovat ztracené hodnoty, smysl života, radost a chuť žít tak, jak nás vede naše srdce a svobodná volba. Abychom měli pořád chuť žít ve vztazích a budovat silné a láskyplné rodiny. Tak jako potrava je nutná pro život. Úcta a respekt je nutností pro zdravé vztahy.

Mužsko-ženský kruh je tak posvátný a vzácný prostor, že vždy v něm můžeme nalézt něco krásného a obohacujícího pro náš život a fungování s opačným pohlavím i sami se sebou. Samotná přítomnost v kruhu nám pomůže uvést do chodu všechny naše části a to je celé “kouzlo” přirozeného uzdravování mezi mužem a ženou. Další svobodou společného kruhu je, že můžeme sdílet, nebo jen v tichosti mlčet a naslouchat příběhům druhých lidí. Můžeme vnímat ve svých tělech, jak mnohdy hluboké ticho léčí a jakou blízkost k druhému člověku tento prostor ticha vlastně nabízí. V tichu můžeme vnímat tlukot svých srdcí a srdcí druhých lidí. Můžeme s tím jen tak být a pozorovat to, vnímat, nebo se můžeme zaměřit na originalitu a moudrost ostatních lidí v kruhu a nasávat ji do sebe. Můžeme se zaměřit na krásu našich partnerů či partnerek, nebo lidí okolo nás, a povzbudit tak krásu v nás samotných.

Mužsko-ženský kruh nabízí léčivý prostor na mnoha úrovních a je jen na nás samotných, do které úrovně si dovolíme ponořit. Kruh probíhá formou councilu. V councilu se používá mluvící předmět např.  kámen. Pravidlo councilu  je, že mluví pouze ten, kdo má v ruce „mluvící předmět,“ ostatní naslouchají.

Všichni máme odpovědnost a radostnou povinnost vzájemně si pomáhat růst a tvarovat své životy a životy našich dětí, tak nejlépe, jak dokážeme.

Pojďme tedy společně znovu objevovat úctu, respekt a lásku jeden k druhému. Pojďme se znovu učit splynout, letět jako oštěp ke svému štítu, nebo plynout jedním směrem, jako řeka ve svých pevných březích. Pojďme znovu cítit a skutečně žít jednotu v mužsko-ženské polaritě. Více si rozumět, příjmat a tím vzájemně milovat.

S láskou Jana,

průvodkyně výcviku Partnerská cesta