Žijeme v duálním světě, kde každá energie má dva póly. A tak výjimkou není ani mužsko-ženská polarita, kterou jsme neustále tak silně všichni přitahováni. Jsou to dvě polarity jedné energie. Přesto se velmi často ptáme, kdo je žena a kdo muž?

Ráda polaritu mezi mužem a ženou symbolicky přirovnávám k oštěpu, jako k mužskému principu a ke štítu, jako k ženskému principu. Dnes ale použiji přirovnání jiné. Představím si ženu jako řeku, která teče, plyne, rozpíná se a je měkká. A muže jako břeh oné řeky, který drží pevné a bezpečné hranice, které jí umožňují téct klidně, ale i prudce, zrovna tak jak potřebuje a jak ji je v tu chvíli přirozené.

Dovednost udržet toto spojení je uměním milovat. Často se ale setkávám s tím, že žena vedle svého muže nemůže jako řeka téct, postrádá onen bezpečný břeh, zdolává překážku za překážkou, nebo vyplňuje místa propadlin a chybějících břehů. A tím se rozpíná do míst, kde ona sama už neví, kde začíná a končí. A tak se cítí nejistě a zmateně. Mnohdy panikaří a volá o pomoc všemi různými způsoby. Od křiku, mlčení až třeba po vyhrožování.

Naopak muž je mnohdy vyděšen z toho, jak žena-řeka může v jednu chvíli téct tak klidně, konejšit ho na svých mírumilovných vlnkách a v dalším okamžiku změnit se v bouři, která před sebou mete vše, co ji přijde do cesty. A tak se muž cítí zmatený a povolí své břehy v dobré víře umožnit řece téct, kam potřebuje. Žena ztrácí pocit bezpečí z chybějících břehů a přichází okamžik, který všichni moc dobře známe – nesoulad, disharmonie a zmatek.

V tu chvíli se většinou oba dva nachází na stejném místě. Tím místem je totální zmatek, který začne aktivovat další pocity a spouští se začarované kolečko všeho a ničeho. Začneme se zaměřovat a řešit obsah, nikoliv  podstatu. Někdy utečeme, neboť nemáme ani sílu ani odvahu ponořit se do hloubky svého vlastního zmatku, natož zmatku našeho partnera. Všechny tyto pocity začnou aktivovat stará zranění v nás samotných, která jsou v našich tělech velmi hluboce zakořeněná. Mnozí z nás nemají často kapacitu, ani nástroje k tomu, jak si tato zranění uvědomit, neboť nás nikdo neučil zpětně reflektovat, jak se cítíme v těle, co se s námi děje a jak se prožíváme v každodennosti života a už vůbec ne o tom mluvit. Ze školy jsme většinou učeni jít jen směrem vpřed a soustředit se na výkon, nejlépe bez škobrtnutí a chyb. Neboť pak přichází trest, napomenutí nebo ukazujíci prst, který jasně symbolizuje, že někam nezapadáme, protože nejsme tak snaživí a dobří, jako ti ostatní. Vnímáte to napětí, které se možná nyní odehrává ve vašem těle? Možná cítíte stejně jako já na své hrudi tu tíhu a smutek. Je mnoho takových vzorců v naši duši, ke kterým jsme byli cvičeni jako psi. A právě ve vztazích se často k tomuto naučenému chování nebo reakcím uchylujeme a ztrácíme.

Domnívám se, že v hloubi našich srdcí většina z nás netouží po dokonalých mužích, nebo ženách a dokonce ani po dokonalých vztazích. To po čem skutečně toužíme, je, abychom jsme se cítili ve vztazích bezpečně. Aby jsme si mohli dovolit být skutečně ve svých srdcích a tím žít to, co autenticky potřebujeme. Věřím, že naše srdce, naše pravé vnitřní bytí, vždy hledá osobu, která nám nejlépe pomůže v našem hledání pravdy. Mužsko-ženský kruh takový prostor nabízí. Zde se můžete ukázat takoví, jací jste. Ne ve své dokonalosti, ale celistvosti. Je to čas, kde můžete být možná poprvé v životě skutečně viděni, slyšeni a přijímáni bez posuzování, odmítání a zesměšňování. Kde v bezpečí a klidu můžete odložit své masky a nechat tak spatřit svou skutečnou tvář. Kde nemusíte své tělo halit do drahých šatů, aby jste zakryli svou přirozenost a prostotu těla.

Mužsko-ženský kruh pro nás tvoří respektující prostor, díky němu se můžou uzdravovat naše zraněné části. Ty části, které možná ještě nikdy nebyly skutečně viděny ani slyšeny.

Souzním s touto moudrou myšlenkou a vizí našich předků, že muži a ženy by měli mít místo, které umožňuje setkávat se, kde můžeme znovu objevovat ztracené hodnoty, smysl života, radost a chuť žít tak, jak nás vede naše srdce a svobodná volba. Abychom měli pořád chuť žít ve vztazích a budovat silné a láskyplné rodiny. Tak jako potrava je nutná pro život. Úcta a respekt je nutností pro zdravé vztahy.

Mužsko-ženský kruh je tak posvátný a vzácný prostor, že vždy v něm můžeme nalézt něco krásného a obohacujícího pro náš život a fungování s opačným pohlavím i sami se sebou. Samotná přítomnost v kruhu nám pomůže uvést do chodu všechny naše části a to je celé “kouzlo” přirozeného uzdravování mezi mužem a ženou. Další svobodou společného kruhu je, že můžeme sdílet, nebo jen v tichosti mlčet a naslouchat příběhům druhých lidí. Můžeme vnímat ve svých tělech, jak mnohdy hluboké ticho léčí a jakou blízkost k druhému člověku tento prostor ticha vlastně nabízí. V tichu můžeme vnímat tlukot svých srdcí a srdcí druhých lidí. Můžeme s tím jen tak být a pozorovat to, vnímat, nebo se můžeme zaměřit na originalitu a moudrost ostatních lidí v kruhu a nasávat ji do sebe. Můžeme se zaměřit na krásu našich partnerů či partnerek, nebo lidí okolo nás, a povzbudit tak krásu v nás samotných.

Mužsko-ženský kruh nabízí léčivý prostor na mnoha úrovních a je jen na nás samotných, do které úrovně si dovolíme ponořit. Kruh probíhá formou councilu. V councilu se používá mluvící předmět např.  kámen. Pravidlo councilu  je, že mluví pouze ten, kdo má v ruce „mluvící předmět,“ ostatní naslouchají.

Všichni máme odpovědnost a radostnou povinnost vzájemně si pomáhat růst a tvarovat své životy a životy našich dětí, tak nejlépe, jak dokážeme.

Pojďme tedy společně znovu objevovat úctu, respekt a lásku jeden k druhému. Pojďme se znovu učit splynout, letět jako oštěp ke svému štítu, nebo plynout jedním směrem, jako řeka ve svých pevných březích. Pojďme znovu cítit a skutečně žít jednotu v mužsko-ženské polaritě. Více si rozumět, příjmat a tím vzájemně milovat.

S láskou Jana,

průvodkyně výcviku Partnerská cesta